Koronavirová pandemie se objevila začátkem roku v lednu v Číně a postupně se rozšířila do celého světa. První případy se objevili v Itálii koncem února, v České republice byl první případ zaznamenán 1. března a postupně došlo exponenciálnímu šíření viru, který donutil vlády jednotlivých států k bezprecedentním krokům a omezením, které ovlivnily životy každého z nás. Vzpomínám si, jak jsem v lednu v zprávách sledoval reportáž z Číny z nejvíce zasaženého Wu-chanu, který byl uvržen do několikatýdenní karantény, lidi mohli opustit místo svého bydliště jen v naléhavých případech a to pouze v rouškách. Říkal jsem si: „Ještěže nežiju v Číně, ještě že to u nás není“, a nedovedl jsem si představit to, co bude následovat. Přitom již některé názory tvrdily, že to je jen otázka času, než se vir objeví také v Evropě a byly pravdivé.
V druhém březnovém týdnu došlo postupně i u nás nejprve k uzavření škol, uzavření hospod a restaurací, byla zavedena povinnost nosit roušky, bylo zakázano shomažďování více jak dvou lidí mimo společnou domácnost a byly uzavřeny hranice. Pro mně, člověka, co nezažil železnou oponu to bylo něco nepředstavitelného, pamatuju si, jak jsem nevěřícně zíral na čtvrteční tiskovou konferenci v televizi, kde vyhlásily právě zákaz vycestování do okolních zemí a zavedení pohraničních kontrol policajty. Za celou školní docházku jsem zažil nanejvýš ředitelské volno kvůli prasklým trubkám na záchodech, občas se nějaká škola zavřela kvůli epidemii chřipky nebo žloutenky třeba na týden, nyní to bylo postupně na dlouhé měsíce, což se ani nedá srovnat s „uhelnými“ prázdninami za krutých komunistických zim v 60. letech, které trvaly maximálně měsíc. Nicméně veškerá opatření pomohla šíření viru výrazně zbrzdit a zachránit tak tisíce lidských životů, bohužel druhá vlna nás zasáhla o to silněji a počty úmrtí podstatně stouply a v půlce listopadu zatím stále stoupají.
Podružným efektem těchto omezení bylo také snížení emisí skleníkových plynů, které jsou příčinou globálního oteplování. Hlavním ukazatelem této klimatické změny je výrazný nárůst průměrné roční teploty na naší planetě. Od poloviny 70. let minulého století dochází k výraznému nárůstu a teplota je nyní o 1,2 st. C vyšší než na začátku průmyslové revoluce a dál raketově roste. Hodnota se za posledních 40 let zdvojnásobila. Z grafu níže můžeme vidět, že lidský faktor způsobuje drtivou většinu této teplotní změny a vzhledem k tomu, že i zarytí skeptici globálního oteplování již uznali, že tuto „bitvu“ prohráli (viz zde), troufám si říct, že toto tvrzení již lze považovat za fakt.
Fyzikální podstatou nárůstu těchto teplot jsou skleníkové plyny v zemské atmosféře, které způsobují skleníkový jev. Tyto plyny dovedou absorbovat část tepelného záření, které zemská planeta vyzařuje zpět do vesmíru a odrazí jej zpět k zemskému povrchu, podobně jako v zahradních sklenících funguje sklo. Většinou k tomu dochází ve vyšších vrstvách atmosféry ve stratosféře, ale nárůst koncentrací těchto plynů je pozorovatelný ve všech výškách. Díky tomuto jevu není rozdíl mezi denními a nočními teplotami tak výrazný, oproti situaci třeba na Měsíci, kde žádná atmosféra není. Proto máme průměrnou roční teplotu 18 st. C místo -15 st. C, kolik bychom měli nebýt skleníkového jevu. Mezi skleníkové plyny patří zejména vodní pára H2O, oxid uhličitý CO2 či methan CH4. Vodní pára a oblaka způsobuje nárůst této teploty zhruba kolem 3/4 a jsou hlavním faktorem skleníkového jevu. Oproti tomu oxid uhličitý tvoří jen 0,04% zemské atmosféry a podílí se na této změně kolem 15 – 20%, zbylá část je způsobena methanem, ozonem a dalšími skleníkovými plyny.
V případě klimatické změny je třeba se zaměřit na antopogenní skleníkový jev, tedy na tu část, která je způsobena právě člověkem a jeho činností. A je to právě oxid uhličitý, jehož koncetrace v minulých letech výrazně rostou a překročily již 400 ppm (0,04%), jak lze vidět na tomto grafu. Této hodnoty nedosáhly za posledních milion let (zdroj), jak ukazují měření z ledovcových vrtů.
Tak vysoké hodnoty nebyly v atmosféře posledních milion let a vliv lidské činnosti je zřejmý. Podobný nárůst lze pozorovat i u ostatních skleníkových plynů.
Čím jsou tedy ty emise způsobeny?
Spotřeba energie v průmyslu (24,2%)
Doprava (16,2%)
Zemědělství (18,4%)
Spotřeba energie v domácnostech (17,5%)
a další viz graf.
Důsledky globálního oteplování jsou mimo jiné třeba nárůst mořské hladiny a zatopení některých nízko položených oblastí či ostrovů u moře. Vyšší teploty v létě způsobují vyšší úmrtnost z důvodu přehřátí či dehydratace organizmů (zdroj) a také zvýšené teploty povedou k extremitě klimatu – přibude extrémních srážek, prodlouží se vlny veder a přibude tropických bouří a další (zdroj). Tyto všechny jevy samozřejmě vedou také ke ztrátám na lidských životech. Podle jedné studie roku 2100 mohlo být až 85 úmrtí na 100 000 obyvatel ročně způsobené globálním oteplováním, což je více než všechna úmrtí na všechny infekční choroby ročně (zdroj). A to se nezmiňuji o problému, že prostě nebude kde žít, protože nás bude strašně moc a všude bude horko.
Naštěstí se v poslední době v té věci začíná i něco dít (např. zdroj), byť ne všechny státy zatím začaly proti změně klimatu bojovat a dokud nebudeme tento problém řešit globálně, tak jej nevyřešíme. Atmosféra je propojena a emise vyprodukované např. Asii se projeví samozřejmě i v Evropě po nějakém čase.
Ale nyní se konečně dostávám k jádru věci. Existují dva druhy opatření, jak s klimatickou změnou bojovat: adaptace a mitigace.
Adaptační opatření hovoří o tom, že klimatickou změnu jen tak již nezastavíme a je potřeba se proto na ni připravovat a přizpůsobovat. Příkladem budiž letos rozjetý program ministerstva životního prostředí v boji proti suchu, obnova a rozšiřování zeleně ve městech, parky, zahrady či dotace an zelené střechy aby se snižil vliv „tepelného ostrova“ atd.
Mitigační opatření jsou ty, které snižují emise, typickým příkladem je přechod výroby elektřiny na obnovitelné zdroje nebo elektromobilita. Ale také samotné omezení současného stylu života v podobě snižování spotřeby elektrické energie, omezení odpadu, potažmo třídění, omezení jízdy autem, létání letadlem, prostě emise každého z nás, které v průběhu běžného života produkujeme.
Během prvního půl roku klesly globální emise oxidu uhličitého díky koronavirovým lockdownům napříč státy světa až o 30%. Samozřejmě se jednalo jen o pár měsíců a nemůže to mít výrazný vliv na celkový nárůst teploty, podle některých odhadů, by mohl být nárůst v roce 2030 o 0,01 st. C nižší, což se jeví zanedbatelně málo (zdroj).
Ale je fascinující, jakých omezení náš život po dobu pandemie prošel, které pro mně byli v podstatě něco nepředstavitelného. Přestalo se cestovat, pracovalo se z domu, často lidé nesměli ani vycházet, leckde se zastavil i průmysl. Ale klimatická změna je mnohem větší problém než covid 19. Ten má smrtnost kolem 1% a úmrtnost bude pravděpodobně hodně malá s vyhlídkou na vakcínu, která se začne očkovat začátkem příštího roku. Globální oteplování ovlivňuje každého z nás a může způsobit i existenční problémy následujícím generacím. Jak budou žít naši potomci? A kde vůbec? Budou vůbec vědět, co je sníh? Budou moc chodit ven bez respirátorů? Budou mít co pít, nebo budou mít pomocí nějaké technologie získávat vodu kondenzací vodní páry ze vzduchu? Asi si říkáte, že přeháním. Taky v to doufám, ale domnívám se, že bez změny života každého z nás globální změnu nezastavíme. Technologie jdou ku předu a stávají se ekologičtější, ale bude to stačit? Navíc inkubační doba covidu je 14 dní, ale oxid uhličitý, který je již rozptýlen v atmosféře se z ní bude odstraňovat po tisíce let. Tudíž tady může pak na případný lockdown být pozdě.
Sice vznikají technologie na záchyt oxidu uhličitého (zdroj), ale je otázka, jestli budou schopny z atmosféry odebrat více CO2 než vznikne při jejich výrobě.
Třeba se jednou budeme moci přestěhovat na jinou planetu a necháme tuhle planetu v mraku popela a špíny jejímu osudu, ale rozhodně bych na to nechtěl spoléhat a to jsem se ještě ani nezmínil o přírodě o mnoha druzích organismů, které díky globální změně a lidskému chování postupně vymírají.
A ptám se tedy, proč málokdo začal brát globální oteplování vážně? Proč se můžeme omezit kvůli covidu 19, když v dlouhodobém měřítku bude na klimatickou změnu umírat více lidí a důsledky budou mnohem horší? Proč stále vlády tento fakt ignorují? Proč je dopad na přírodu stále u většiny lidí jedna z posledních hodnot a všemu vládnou finance a komfort? Proč se lidé u nákupu zboží nezamýšlejí nad tím, co je ekologicky šetrnější, ale jen nad tím, co je levnější? Proč tyto informace ve většině případů jsou těžko dohledatelné? Proč pro mnohé lidi se staly veřejné dopravní prostředky pod jejich úroveň, aby tak omezily cestování vlastním automobilem? Proč se létá na dovolené i vícekrát ročně a nikoho ani nenapadne, jaký to má dopad na přírodu?
Setkal jsem se i s názorem, že covid 19 byl Boží zásah. Nevěřím tomu, protože Bůh nám dal svobodu a je na nás, abychom se s tím vypořádali. Ale rozhodně bychom jej měli brát jako příležitost ke změně.
Planetu zachráníme jen tehdy, když na tom bude pracovat každý z nás. Každý jsme sice jen zrnko písku na poušti, ale celá poušť je jen mnoho zrnek písku. Začněme dřív, než bude pozdě!
Zde 10 věcí, jak začít! S chutí a nadějí do toho!
https://science.howstuffworks.com/environmental/green-science/save-earth-top-ten.htm