Vzpomenu-li si na středoškolskou fyziku, tak speciální teorie relativity byla oblast fyziky, která mně nadchla asi ze všeho nejvíc a zároveň ve mně vzdbudila celou řadu otázek. Jak může být stejná tyč jednou delší a jednou kratší? Jaktože hodiny jsou pomaleji v jedoucím vlaku než ve stojícím? Proč nelze překonat rychlost světla? Jaký je rozdíl mezi speciální a obecnou teorii relativity, kterou nám na gymnáziu zatajili? Toužil jsem do problematiky více proniknout, což se částečně povedlo během mých studii, nicméně o obecné teorii relativity jsem se toho také moc nedozvěděl. Tak jsem narazil na tuhle knížku a řekl jsem si, že teď je ta pravá chvíle se do toho ponořit!
Kniha kromě originálního přepisu díla „Theorie relativity, speciální i obecná“ v původním prvním českém překladu z roku 1923, který je i dnešnímu čtenáři docela srozumitelný, také obsahuje část „Einstein po sto (a dalších patnácti) letech“ (Jan Novotný) , popisující Einsteinův život a okolnosti kolem sepsání této teorie a zasazuje ji do tehdejší doby, což umožní čtenáři si lépe uvědomit souvislosti; a konečně část „Gravitační vlny“ (Jiří Podolský), která se zabývá aktuálním výzkumem kolem gravitačních vln, které jsou dalším potvrzením teorie relativity, na které se čekalo téměř sto let.
Vlastně se nechci rozepisovat příliš o samotné teorii, ačkoliv po přečtení si mylsím, že jsem pochopení zase o něco blíž. Spíš jen zmínit to, že kdo se dočetl až sem a má obavy, že je kniha plná vzorečku a psaná příliš matematicky, tak opak je pravdou, úplnému pochopení a matematickému odvození vztahů v knize nejsou. Naopak , kdo si pamatuje nějaké základy fyziky, nebude mít se zákaldním pochopením problém. Zatímco speciální teorii relativity je založena na postulátu konstatní rychlosti světla ve všech interciálních vztažných soustavách, obecná teorie rozšiřuje do neinerciálních vztažných soustav, kde je hlavním postulátem rovnost setrvačné a těžké (gravitační) hmotnosti (neboli že hmotnost vystupující v gravitačním zákoně je ta stejná jako v Newtonově zákoně). Neboli v brzdícím vlaku nemůže pozorovatel, jestli vůz byl zabrzděn nebo na Země a trať působí zrychlení silového pole kupředu, díky němuž se zdá, že vůz brzdí…
V neposlední řadě spis obsahuje také praktické zkušenosti potvrzující obecnou teorii relativity – pohyb perihelia Merkuru, odklon světla gravitačním pole Slunce (při zatmění Slunce dochází k posunu hvězd na obloze vlivem odklonu gravitačním pole Slunce) – mimochodem Newtonův gravitační zákon samozřejmě neplatí obecně a posunutí spektrálních čar směrem k červenému konci světla. A zvláštní kapitola je o gravitačních vlnách, o těch Einstein věděl, ale domníval se, že jejich účinek je tak nepatrný, že nikdy nebude možné je změřit a prokázat!
Přečtením knihy se čtenář ani zdaleka nestane expertem na teorii relativity – ale je to dobrý startovací krok a motivace k dalšímu studiu – kniha také obsahuje řadu doporučujících knih i filmů i seriálů o Albertu Einsteinovi a teorii relativity k dalšímu prohlubování a pronikání do problematiky.
Kniha se mi líbila, sice některé pasáže byly náročnější nebo nebyly pochopeny, ale to nezpůsobilo, že bych byl definitivně ztracen v myšlenkách až do konce knihy. Drobnou kańkou pro některé čtenáře může být archaická čeština, která vzácně nutí čtenáře se zastavit a zamyslet nad významem věty. Věřím, že se k ní ještě někdy vrátím, kdy už třeba budu moudřejší a pochopím zase o kousek více 🙂
Zdroj: Teorie relativity – Albert Einstein